Hradba

Za hradbou z kovadlin,
v nejzazším rohoví,
odlož svůj velký splín,
človíčku bláhový.

Trudnost a srdcebol,
hoď klidně za hlavu,
dortik a koláček,
zajdi si na kávu.

Vypni si v hlavě stress,
nespěchej, zpomal,
kdo rychle kvaltoval,
obvykle skonal.

Peníze, majetek,
do hrobu nepatří,
mysli na rodinu,
s čerty se nebratři.

Lesy a háje,
luka a pohoří,
koně a stáje,
vytěsni příkoří.

Rubriky: Začátky a konce | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hradba

Karle, Karle, ty to vidíš…

Karle, Karle, ty to vidiš,
co se děje kolem,
sotva pravdu řekneš lidem,
hned tě nazvou volem.

Demokracie dozrála,
do rozměrů obřích,
z andílků se stávají,
pekelně odporní zlobři.

Tak řekni Karle, co se to děje?
Proč v kuse nás jen straší?
Někdo si tady velice přeje,
Aby z nás byli jen beránci plaší.

Česi jsou v pohodě,
v poklidu čekají,
od piva v hospodě,
ramena dělají.

V TíVí to hlásili,
dokonce dvakrát,
vždyť jsme je volili,
nechtěj mě nasrat.

Úsudek a rozum?
O čem to mluvíte?
Spoléhej na konzum,
nedělej potíže.

Karle, Karle, ty to vidíš,
určitě se divíš velmi,
z hrdých českých lvíčat,
ovečky jsou, né šelmy.

Rubriky: Začátky a konce | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Karle, Karle, ty to vidíš…

Na konci cesty

V polštářích z plyše, sedíme tiše,
hledajíc smysl, veselá mysl,
života pohodlí, nikdo se nemodlí,
plyne náš svět, hloupých pár vět.

Až dojdem konce, zazvoní zvonce,
zapálit svíčku, tobě človíčku,
vzpomínky zahoří, smutek se vynoří,
zamáváš na cestu, políbíš nevěstu.

Čas rány zahojí, smutek zas přebolí,
vzpomínky zeslábnou, vnoučata zestárnou,
zbude jen prázdno, na duši krásno,
na konci cesty, není rozcestí.

Rubriky: Začátky a konce | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Na konci cesty

Vševědův děd

Na dně své sklenice,
dozvím se nejvíce,
pravdivých vět.

Těšíc se z života,
s pocitem robota,
vstávajíc v pět.

Dýchajíc z hluboka,
nemajíc aň floka,
pitomý svět.

Významy hledaje,
básní se nevzdaje,
myšlenek změť.

U brány s nadějí,
otevře veřeji,
vševědův děd.

Zasní se, zamyslí,
neříká nesmysly,
studí jak led.

Zodpoví otázky,
marnivé obrázky,
minulých let.

On k lidem nepatří,
s nikým se nebratří,
za uchem květ.

Sálá z něj pohoda,
není to náhoda,
stvořil náš svět.

Rubriky: Začátky a konce | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vševědův děd

Odcházení

Odcházení je složité,
leč někdy zkrátka nutné,
torby vzpomínek nadité,
depresivní a smutné.

Nad hlavou stále nebe je,
vodíkem modré je značně,
na každém konci je naděje,
že něco nového začne..

Změny jsou někdy potřebné,
i když nás u duše bolí,
nahradit zažité zvyklostí,
cítit se jak zbitý holí.

Otoč se a pohleď za sebe,
rozluč se, zamávej lidem,
vykroč a koukej jen před sebe,
duši svou naplň jen klidem.

Vzpomínky budou jak jablka zrát,
čas otupí hrany všech rozbrojí,
s životem budem se každý prát,
vzpomínky v klidu a v pokoji.

Rubriky: Z domova | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Odcházení

Vítej zimo

Po roce zas přišly mrazy,
vítejte zpět, moji drazí,
čekal jsem vás nenápadně,
nejdřív v Plzni, potom v Kladně.

Vy však jdete opatrně,
pozdravíte lidi v Brně,
pak zahnete k Šumavě,
jinovatka na trávě.

Ve městě i na vesnici,
užijem si klouzanici,
kdo neklouže, není Čech,
od úst pára, horký dech.

Vítej zimo, vítej mraze,
bude nám tu s Vámi blaze,
čepici a rukavicu,
do sluchátek Nohavicu.

Mrázi, Mrázi, Mrazíčku,
buď k nám vlídný trošičku,
na jaře ti dáme vale,
ukážem ti cestu z kraje.

Rubriky: Z domova | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vítej zimo

Kdyby byly ryby

Kdyby byly ryby v zadku,
pořídil bych malou chatku,
z kamení a ze dřeva,
nic dalšího netřeba.

Beskydy Vy moje milé,
prožijeme hezké chvíle,
Frýdlant, Hamry, Ostravice,
jedle, smrky, borovice.

Vůně lesa, hub a mechu,
pozorovat zvěř bez dechu,
večer v krbu oheň praská,
číst si verše Vládi Vaška.

Jelikož však nemám zlaté,
mohu jenom snít o chatě,
v loterii vložit naděj,
nebo jít do práce – raděj…

Rubriky: Sranda musí být | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kdyby byly ryby

Černé zlato

Černé zlato v zemi leží,
parta mužů dýše stěží,
kilometr pod zemí,
těží, těží, nelení.

Temné, tiché, dlouhé sloje,
lézt po čtyřech, ni ve stoje,
těžké, kruté lopotění,
beznaděje, svalů chvění.

Doma muže roba čeká,
z kolébky mu dítko béká,
čekajíce na tatíka,
až z harendy dom zavítá.

Dneska přišel, díky za to,
v zemi na něj čeká zlato,
zlato černé, zlato hrubé,
dříti bude až do krve.

Kolik času mu však zbývá?,
pán Bůh z nebe se již dívá,
nevíš dne či hodiny,
kdy zavolá tě Jediný.

Rubriky: Z domova | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Černé zlato

Vánoční

Zvoneček cinká jen tiše,
kapr se usadil v břiše,
stromeček s baňkami svítí,
Ježíšek dovolí sníti,
dárky a vůně vánoční,
za chvíli modlitba půlnoční…

Rubriky: Z domova | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vánoční

Bobrova báseň

V poklidu a s bázní,
píšu sbírku básní,
až ty verše dokončím,
své poslání zakončím.

Nebude již potřeba,
bych dělal na chleba,
peněz budu míti horu,
postavím si velkou noru.

Do té nory dám si postel.
možná vejde tam i kostel,
všechny věci co rád mám,
nacpu jistojistě tam.

Žena, děti, kocour, morče,
všichni uvelebíme se v norce,
zazimujeme se dobře,
dobře, dobře, pane Bobře.

Tak už končím monology,
nestačí psát tyhle blogy,
něco lepšího než toto,
abych splnil svoje motto.

Příští báseň bude dobrá,
potěším i pana Bobra,
jednou za čas je třeba,
pracovat i na chleba.

Rubriky: Sranda musí být | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Bobrova báseň