Dvory rodné

Mezi domy, trochu skryty – dvory Porubské,
mezi stromy, mezi keři, z doby pro-ruské.
Podobné jsou samy sobě, přeci odlišné,
vzpomínky Tvé tiše nesou, dvory poklidné.

První kroky v pískovišti, máma v dosahu,
dětské hry a radovánky zdola v posazu,
následujíc školním věkem, hermím obdobím,
pokud někde běhám venku, doma nezlobím.

V létě fotbal hraje mládež nebo tatíci,
v zimě led si lidé tvoří, občas tající,
spolupráce bez legrace, zájem společný,
dvory rodné, budí v tobě zájem horečný.

I po létech atmosféru mají nádhernou,
oprýskané,, trochu rmutné, s bujnou květenou,
vzpomínky a panoptikum míst těch kouzelných,
zůstanou v nás vždycky vryty v dobách následných.

Jednou coby starci sednem na lavičky dvorní,
vzpomeneme na zážitky z naší doby školní,
dvory naše, dvory rodné, dvory poklidné,
nezapomeň na ně ani v době neklidné.

Příspěvek byl publikován v rubrice Z domova. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.