Školní ráno

Ráno po půl sedmé,
nic se doma nehne,
jednom máma volá,
vstávej hochu – škola!

V kuchyni již na mě čeká,
kakao a bílá veka,
rozhlas po drátě nám hraje,
hlásí zprávy z mého kraje.

Venku zima začíná,
jinovatka chladivá,
překryla již syté barvy,
přilepuje se i na rty.

Přes ulice, přes dvory,
spěchám rychle do školy,
zájem vědět stále více,
nádech, výdech – silné plíce.

U školy jsou spolužáci,
najít Iva nedá práci,
ve společné rozpravě,
šály, čepky na hlavě.

Školník! Vchod je otevřen,
zástup míří do šaten,
aktovky a s boty sáčky,
obsazujem lavice a háčky.

Po schodišti běží dav,
ve třídě je třicet hlav,
dychtíc nových informací,
připravujíc se na práci.

O přestávce u oken,
zasněně tam koukám ven,
kresby mrazu na tabulích,
atmosféru dokreslují.

Vzpomínky jsou to milé,
ideály, krásné chvíle,
poklid v duši, krása bytí,
to se nikdy nevrátí Ti.

Příspěvek byl publikován v rubrice Z domova. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.