Bobrova báseň

V poklidu a s bázní,
píšu sbírku básní,
až ty verše dokončím,
své poslání zakončím.

Nebude již potřeba,
bych dělal na chleba,
peněz budu míti horu,
postavím si velkou noru.

Do té nory dám si postel.
možná vejde tam i kostel,
všechny věci co rád mám,
nacpu jistojistě tam.

Žena, děti, kocour, morče,
všichni uvelebíme se v norce,
zazimujeme se dobře,
dobře, dobře, pane Bobře.

Tak už končím monology,
nestačí psát tyhle blogy,
něco lepšího než toto,
abych splnil svoje motto.

Příští báseň bude dobrá,
potěším i pana Bobra,
jednou za čas je třeba,
pracovat i na chleba.

Příspěvek byl publikován v rubrice Sranda musí být. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.